Energetická krize?

Když jsem dnes nucen se dívat na neustále se zvyšující ceny energii a paliv, potažmo pak i na cenu základních potravin a dalších výrobků, v nichž se samozřejmě také významnou měrou odráží, tak mi to nedá, abych si nevzpomněl, jak jsem si už jako kluk říkal, že s objevem jaderné energie jsme všechny větší krize podobného typu už zažehnali – a to alespoň na tisíc let dopředu. Byl to samozřejmě pohled vědce, navíc zatížený mladistvým (rozuměj trochu naivním) nadšením, ale i tak – co se kurva stalo?

Už tehdy bylo jasné minimálně to, že:

• Spotřeba energie do budoucnosti poroste.
• Energie je klíčová pro prakticky všechny odvětví hospodářství a tak jistě patří mezi strategické zdroje, ve kterých by každá země měla být víceméně nezávislá na ostatních.
• Obnovitelné zdroje energie ve většině zemí (včetně té naší) nebudou ani zdaleka schopné zvýšenou poptávku pokrýt.

Chápu, že je trochu problém energii generovanou jadernou elektrárnou skladovat a používat v mobilních zařízeních jako jsou třeba auta. Zkrátka převést ji na chemické zdroje energie jako třeba na benzin, naftu či zemní plyn (ovšem dala by se s účinností kolem 60% uložit třeba jako vodík-kyslík). Není to tedy řešení úplně univerzální. Ale elektřinou se dá třeba i topit – stejně snadno jako plynem. Jasně, že po té, co jsme si nakoupili dotované plynové kotle (protože to prý do budoucna vyjde levněji), se nám nechce znovu kupovat elektrické. Ale řešení to je. Otázka za milión je, proč kurva tak strašně stoupá i cena elektřiny? Kolik stojí její výroba z jádra oproti současnému řešení? Proč ji nemáme dost? Rozhodně bych nečekal, že reálné ceny elektřiny do budoucnosti porostou – to už že se spíše – spolu se zdokonalením technologie její výroby – budou snižovat! Aneb, kde tedy udělali „soudruzi z NDR“ chybu?